Nejčastější chyby odhalené "berňákem"

Finanční úřad neboli slangově “berňák” si v posledních letech stále více “došlapává” na neplatiče daní a čím dál tím více podnikatelů se obává daňových kontrol z finančních úřadů. Většina z podnikatelů si není jista svým účetnictvím a mnohdy propadá panice. S našim návodem a tipy vám skončí obavy z daňových kontrol. Článek je určen pro malé a střední podnikatelé, kteří chtějí poradit s tím jak se vyhnout případným pokutám z daňových kontrol.

Bezesporu daňové kontroly nepatří ke šťastným obdobím každého podnikatele. Je to bez pochyby stresové období. Stresujícím se stává fakt, že málokdo může vyloučit ze svého účetnictví výskyt chyb. Pokud jsou v účetnictví chyby prokázány, je poté podnikatel sankciován či penalizován.Vyjmenujeme si nejčastější chyby, které podnikatel provádí ve svém účetnictví a díky návodu vám pomůžeme penalizacím předcházet. V článku se zaměříme na chyby u daně z příjmu a v DPH.

Neprokázané výdaje

Nejčastěji se finanční úřady setkávají s chybami ve vykazování výdajů. Podnikatel není často schopen prokázat oprávněnost jejich použití při jeho podnikání. Častým chybným příkladem ve vykazování výdajů je pracovní cesta. Podnikatel chce uplatnit výdaje za pracovní cesty, ale není schopen žádnými prostředky doložit, že se cesty uskutečnily a ani že mají souvislost s jeho podnikatelskou činností. Nemá zavedenou knihu jízd, kde by uvedl cíl a účel jízdy a při kontrole se objeví nesrovnalosti ve stavu ujetých kilometrů. K dalším chybám patří, kdy subjekt nedoloží spotřebu materiálu, chybí mu skladová evidence i kalkulace spotřeby materiálu, který byl použit na konkrétní zakázce.

Osobní spotřeba

Další pravidelnou chybou je prokazování výdajů na osobní spotřebu. Malí a střední podnikatelé chybují v neoprávněném zahrnutí výdajů. Do svých výdajů započítávají i výdaje, které byly použity pro soukromé účely, případně částečně použity pro účely podnikání a částečně pro soukromé účely. Jedná se především o výdaje na spotřební zboží, potraviny, zdravotní pomůcky a například na telefony. U výdajů, které částečně slouží pro podnikání a částečně pro osobní potřebu, je nutné určit, v jakém poměru se jedná o výdaj na osobní potřebu a v jakém poměru o výdaj pro podnikání. Podnikatel je povinen při daňové kontrole prokázat správci daně oprávněnost a správnost uplatnění těchto výdajů.

Odpisy

Další chybou jsou odpisy, které jsou nesprávně vypočteny. Chybně stanovená vstupní cena, neoprávněně uplatněné odpisy z důvodu, že poplatník není vlastníkem majetku, či chybné zařazení do odpisových skupin. Pro příklad uvedeme případ z praxe. Poplatníci často chybně stanoví vstupní cenu hmotného majetku, kdy při koupi budovy zahrnují do vstupní ceny i cenu pozemku a následně daný majetek odepisují. Při pořizování budovy, je nutné při zařazení do majetku OSVČ spočítat hodnotu zvlášť pro pozemek a pro cenu budovy. Odepisuje se pouze cena budovy, pozemek se eviduje jako majetek neodepisovaný.

Odečet úroků z úvěru na bytovou potřebu

Finanční úřady se při svých kontrolách setkávají s neoprávněným nárokováním odečtu úroků z hypotečního úvěru. Dále pak z úvěru ze stavebního spoření v případě nemovitosti, která je zčásti využívána k trvalému bydlení poplatníka a zčásti slouží k pronájmu nebo k podnikatelské činnosti.

Technické zhodnocení a oprava hmotného majetku

Podnikatelé mnohdy špatné zhodnotí fakt, zda se jedná u provedených prací na majetku o opravy nebo technická zhodnocení. Výdaje vynaložené na opravu a údržbu majetku lze považovat za daňové uznatelné výdaje či náklady v příslušném zdaňovacím období, zatímco výdaje, které podnikatel vynaložil na technické zhodnocení, se do daňových výdajů promítají postupně prostřednictvím daňových odpisů.

Změna způsobu uplatňování daňových výdajů

Mnoho podnikatelů dělá chybu při přechodu z uplatňování výdajů podle skutečnosti na výdaje procentem z příjmu nebo naopak z procentních výdajů na skutečné. Poplatníci většinou upraví nesprávně základ daně nebo ho neupraví vůbec. Základ daně se upravuje o pohledávky, závazky, zásoby a zůstatky rezerv k 31. 12. předešlého zdaňovacího období podáním dodatečného daňového přiznání. Opomíjet by se neměl také fakt, že povinnost úpravy základu daně se vztahuje také na případy, kdy dochází k ukončení nebo přerušení samostatné činnosti nebo nájmu.